TRADIČNÍ TANEC
Meke: Fidžijská tradice tance, zpěvu a vyprávění příběhů
Meke je zastřešující termín pro fidžijský tanec, zpěv a vyprávění příběhů – a je to skutečně odlišná tradice od ohnivých show pořádaných pro návštěvníky v okolí Nadi.
Prohlédněte si termíny fidžijského ohnivého tance na GetYourGuide ↗Co to vlastně meke je
Meke je obecný fidžijský termín pro tradiční představení, které spojuje přednášenou či zpívanou poezii, choreografický tanec a vyprávění příběhů – historicky sloužilo k zaznamenávání dějin, legend a významných událostí pro komunity bez písemné tradice. Meke není jediný pevně daný postup; je to široká performativní forma, koncepčně bližší „fidžijskému tanečnímu divadlu“ než jakémukoli jednotlivému tanečnímu stylu, a různé vesnice i regiony mají vlastní repertoár předávaný z generace na generaci interpretů. Naučit se vesnické meke tradičně trvalo roky praxe, protože pohyby, zpěv i význam musely být staršími předávány mladším performerům naprosto přesně.
Jiné místo, jiné role
V rámci meke existují uznávané kategorie, které předvádějí různé skupiny — mužské válečné tance s kyji nebo oštěpy (někdy nazývané meke wesi), ženské tance s vějíři upletenými z listí (seasea), a sedící či stojící formy, které kladou důraz na pohyb rukou a paží spíše než na přesun po prostoru. Konkrétní tance, kostýmy a písně jsou často vázány na určitou vesnici či příležitost, což je také důvod, proč se programy kulturních vystoupení liší — můžete vidět jiný výběr meke v závislosti na tom, z jaké komunity účinkující právě sledujete.
Meke a ohnivý tanec nejsou stejná tradice
Večerní kulturní představení často spojuje meke a ohnivou show do jednoho programu, protože bývají řazeny těsně po sobě – přesto pocházejí ze zcela odlišných tradic. Meke je vyprávění příběhů zpěvem a tancem, rozšířené napříč Fidží a nevázané na žádný jediný ostrov. Fidžijská chůze po ohni (vilavilairevo) je dědičný rituál specifický pro lid Sawau z ostrova Beqa. Tanec s ohnivým nožem se naproti tomu vyvinul na Samoi a jde o moderní polynéskou zábavní formu, nikoli o tradiční fidžijský projev. Dobře vedené představení by mělo tyto rozdíly jasně ukázat, ne všechny tři prezentovat jako jeden nerozlišený „fidžijský ohnivý tanec“.
Nástroje, které stojí za představením
Meke je tradičně doprovázeno perkusemi a zpěvem, nikoli pouze melodickými nástroji — lali (vyřezávaný dřevěný štěrbinový buben) udává rytmus a ohlašuje začátek vystoupení, zatímco skupinový vokální zpěv posouvá vyprávění příběhu dál. Mnohé kulturní večery určené návštěvníkům navíc zařazují smyčcovou kapelu hrající na kytaru a nástroje ve stylu ukulele, aby mezi jednotlivými částmi meke či během nich vytvořily současnější a přístupnější zvuk — příjemný poslech a často skutečně zdatné muzikantství, ale jde o jinou rovinu než o tradiční meke založené na zpěvu, takže nepředpokládejte, že písně smyčcové kapely, které uslyšíte, jsou meke.
Co tanečníci ve skutečnosti ztvárňují
Meke často vypráví konkrétní příběh – legendu, historickou událost, poctu náčelníkovi nebo všední téma, jako je rybaření či sázení – vyjádřený synchronizovaným pohybem a změnami formace, nikoli abstraktním tancem. Kostýmy, od tkaných prvků z masi (tapa) přes mušlové ozdoby až po listoví, jsou voleny tak, aby odpovídaly vyprávěnému příběhu, ne jen pro vizuální efekt. Pokud show nabízí vysvětlení, co konkrétní meke představuje, stojí za to mu věnovat pozornost – význam je obvykle mnohem zajímavější než samotná podívaná choreografie.